• Nikol Burešová

11. týden 2021 | O zvířatech

Tohle jsou moje vlasy. Takhle vypadají od rána, kdy společně vstaneme až do večera, pokud nemusím vylézat z bytu. Někdy vypadají takhle i když vylézám z bytu, protože je to neočekávané. Třeba dneska. Den začal tak nevinně.

Šla jsem do koupelny vyčistit si zuby a jako se tak občas stává, začalo mi krvácet z nosu. To se běžně stává při změně teploty spojené s alergií. No nic... měla jsem vyslyšet toto varování a vrátit se do postele!

Po obědě už chytil den ten pořádný říz. Bylo to nějak takto: Při snaze pomoct utěšit kamarádku s depresemi jsem zapomněla na meeting. Základním úkolem každého šéfa je se tvářit, že to takhle přesně mělo být! Dáváte přece prostor druhým, aby si načasovali práci podle sebe

Do meetingu volá kolegyně z jiné organizace, že si neví rady s agresivní kočkou. No, já mám sice Chrochňu, ale všechny nás v domácnosti zachraňuje, že neumí pořádně chodit Do toho volá doktor, že je možné vyzvednout kocoura. Zařizuji odvoz. Zapomínám na odvoz kocoura a pokračuji v meetingu. Volá kolegyně, že její dočasce teče zelený sekret z vagíny. Ok, z hluboka dýchat, vše vyřešíme! Převozce na kocoura se mi nemůže dovolat. Ve zprávě na FB vidím, že převozce už čeká dole. Oh, můj bože, já zapomněla.


Na meetingu se tvářím, že je vše dokonalé, úžasné, skvostné. Končím meeting. Sahám po prvních kalhotách - rozkousané od Chrochni a růžové od sava. Prostě moderní outfit Chudák převozník. Stále čeká. Běžím dolů a doufám, že jsem si nezapomněla zabalit svačinu

V mezičase stíhám psát zprávu holkám, že se něco děje.

Dojíždíme na veterinu. Přebírám kocoura, dávám převozci, snažím se zapamatovat instrukce. No nic, můj mozek je velikosti mandle, poznámky si píšu do prvního chatu na messengeru lidem, co vůbec nechápou, o čem mluvím.

Jdeme do ordinace. Zelený sekret teče dál. To jsem ještě neviděla. Jasně, že ne, protože všechny feny kastrujeme...

Doktor nám předává nového psa s rozežraným obličejem a celým tělem. Majitelka se ho vzdala, že nemá na léčbu a psa už vlastně taky nechce. Ok...

Zapínáme sono a hledáme příčinu sekretu. My ženy začínáme brečet dojetím. Tlukot srdíčka, jednoho a druhého. Rodíme. Teda ne my, ale fenka. Od teď už ale nepoužíváme nic jiného než "my rodíme, budeme mít štěňátka, budeme tety" Zatajená gravidita. WTF!!!! Tohle je můj první porod štěňat v životě!!! Vždyť já ani nevím, jak vypadá hárání Každopádně je to císař a teď všichni čekáme!

Za celý den mi 4 lidi pochválili moje vlasy. Ty vypadají od rána stále stejně nezkroceně. Doktor poznamenal, že myslel, že to tak mám schválně. Nechápu, proč se vůbec někdy pokouším česat.....

Tak jsem dojela domů a vyhlížím další dobrodružství. Co mě a mé vlasy dnes ještě čeká. Ještě by se mohla Chrochňa pos*** a vyválet se v tom.


To by byl krásný závěr. A svačinu jsem snědla někde v mezičase, nebojte.

4 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

© 2020 od Nikol Burešové.